. : Vězeň : .

Deset let hnil jsem v žaláři.
Deset let necítil jsem slunce na tváři.
Deset let propadám se do zoufalství propasti.
Deset let čekám marně projev spravedlnosti.
Umřel přítel v protějším rohu,
z hladu snědl jsem mu nohu.
Neopustily mne však pochybnosti,
o dýce ze stehenní kosti.
Pět let trpělivě jsem ji brousil o kámen,
stráž to nečekala,teď je s nimi ámen.
Mysleli že je po mně,sundali mi pouta,
já jejich mrtvoly odtahal do kouta.
Plazil jsem se temnem,se stíny splýval.
Ať myslí že jsem duch.
Kdo by se díval?
Znám smrti kroky,vím kdy se blíží.
Znám ji už roky,znám ji zpoza mříží.
Svou skrýš našel jsem nedotčenou,
pod křížem,.
Vznikla když tenhle vězeň býval ještě rytířem.
Mám svůj meč a pár mincí v hrsti.
Vzteky mi hučí krev a svírají se pěsti.
Je ráno.
Ozývají se první výkřiky z hradeb.
Za nohy visí tam,pomsty mé,
mrtvý první adept.
Proto utekl jsem z hradu,
vrátím všem jejich hnusnou zradu.
Mám kradené nohavice,záplatovanou kajdu,
nebojte se přátelé já si vás najdu!
Já vás nikoho nikdy nezradím.
Všem do jednoho pěkně zaplatím.
Můžete prosit ve stoje nebo v kleče,
poslední co uslyšíte,
bude svist mýho meče.
Je ráno.
Utíkám z města.
Se mnou jde smrt.
Moje nevěsta.

By Ayaki