. : Smrt hrdiny : .

  „Adrigo Elnar je mrtví,on zemřel!“, tak tato zlověstná zpráva se Gilberskou roklí roznesla až příliš rychle, než aby to byl něčí nejapný žert nebo dokonce proti tah orčích nájezdníků. Mnoho obyvatel této kolonie v pohanské divočině nemohlo uvěřit, že byl zabit jejich největší hrdina Adrigo Elnar. Vždyť jenom kvůli němu, v těchto bohem zapomenutých končinách, mohla odolat lidská rasa tak dlouho, útokům ďáblovo zplozenců „orkům“. A on vyvolený Bohem , vrchní velitel vojsk Lidské jednoty a snad i svatý zemřel ve své poslední bitvě jako pravý hrdina.

  Jeho poslední tažení mělo cíl ochránit lidskou pevnost Deerp, která chránila již pár let jedinou cestu do Říše. Tuto pevnost právě chtěl do své moci získat Rewell Světlí generál orčí armády. Pro obě strany to byl důležitý strategický bod. Pokuď by Adrigo dokázal uhájit Deerp, nepřerušila by se pro Gilberskou rokli tolik důležitá obchodní cesta, po které se do Gilberské rokle dováželi zásoby, zbraně a někdy také říšská vojenská pomoc. Ale pokuď by Deerp dostal do rukou Rewell, pak by jim pomohl jenom zázrak. Orci by jim cestu pomoci odřízli a potom…..  A právě toto obě strany dobře věděli, takže se na tuhle bitvu dlouho připravovali. Den bitvy nadešel. Bylo studené deštivé počasí a ve vzduchu byla cítit  zvláštní atmosféra, kterou nikdo z lidí nedokázal vysvětlit. Věděli jen jedno musejí vydržet i proti této přesile, neboť orků bylo, podle zvědů, čtyřikrát více než lidí. Nebo jejich rodiny a přátelé budou žít či umírat v opravdu hrozivém světě plném bezpráví. A tak stáli na palisádě zabráni každý ve svých myšlenkách. Hrozivý pokřik zazněl němou krajinou a orčí hordy se daly s obrovskou rychlostí do pohybu proti do nebe čnějícím špičatým kůlům palisády. Bylo slyšet jen chřeštění železa, troubení rohů a děsivá vytí těch ďáblů. Jen co uvidělo vojsko Lidské jednoty, tu neuspořádanou hordu valící se pohromy, jejich morálka klesla, ale to Adrigo předpokládal  a právě teď použil své kouzlo osobnosti, kvůli kterému již mnohokrát obrátil výsledek bitvy, aby sjednotil vojsko a vrhl se sním do bitvy. Bitva byla po celou dobu lepší pro orky, přesto že se  Adrigo i jeho lidi bili jako lvi. Orci dobyli již polovinu pevnosti, a tak Adrigo zdrcen porážkou zavelel ústup. Při ústupu Adrigo se snažil dostat všechny své lidi z pevnosti, a když už se přes polovinu mužstva dostalo ven z pevnosti tajnou chodbou, kterou pořád ještě drželi ve svých rukou, tak se Adrigo s pár dobrovolníky  pokusil o prorazení přes nepřátele k jejich obklíčeným přátelům. Byl to sebevražedný pokus, ale on věřil, že se to podaří. Ale nepodařilo, poprvé a naposledy se přepočítal, se svoji četou se vrhl proti daleko větší síle, než s kterou počítal. Přesto že věděl jakou  cenu za svou chybu zaplatí, bil se dál. Kolem něj stříkala krev, ať orčí nebo jeho padlích přátel.Po chvíli kolem něj byl kruh mrtvých orčích těl a opodál ležela těla jeho bývalé čety. Z čety přežilo jen pět bojovníků. A tak s Adrigem a jejich přáteli ve zbrani, pro které  se sem probili i přes velká ztráty, čekali se strachem v očích  novému a ještě většímu náporu nepřátel. Adrigo zatroubil na svůj roh a dal  poslední příkaz skupině. „ Do nich chlapy, přece jim nedáme svoji kůži zadarmo!“ a potom skočil do největšího chumlu rozsévat smrt svým mečem dokuď si ho i ona nevezme.  Když zbytek lidského vojska uslyšel Adrigův roh, věděli která uhodila a vrhla se  ze svého úkrytu v lese, kde vyúsťovala tajná chodba, přes trosky pevnostní brány do obytných prostor pevnosti, odkuď zaslechli hlas rohu, rovnou do zad orků.

  Druhý den byl sluneční a ve vzduchu se vznášel zápach krve. U Deerpu se povalovali vychladlá těla orků a lidí. I když je to neuvěřitelné lidé v této bitvě uhájili svůj majetek „pevnost“. Potom co orkům do zad vpadli lidé  se bitva odvíjela v prospěch lidí. Využili dokonale moment překvapení a jen co uhodili do orků  před pevností zazněli trouby říšských vojáků, který král Leonerd II. Sličný poslal s menším zpožděním na pomoc. Ze skupiny odvážných nepřežil ani jediný a tělo Adriga Elnara?  To vůbec nenašli, říká se, že ho bůh povolal mezi svaté. Ale kdo ví? Tak jemu na památku vystavěli v Deerpu pomník ze slovy:

„ Obětoval svůj život, abychom mohli žít my.“

Čerpáno: Z kroniky Historie Gilberské rokle od kronikáře Antonia Eleona, pamětníka Orčích nájezdů, sepsáno roku 203 po Tichu.

Text Smrt hrdiny By Scorpion