. : Hydřin most: .

Předmluva:

Je všeobecně známo, že princezny než si vybraly nápadníky kladly jim různé podmínky.  V Krantzu to bylo naopak. Tam měli podmínku,  pro princezny. Když ji princezna splnila mohla se stát královnou a získat prince. Zní to jednoduše, ale tak lehké to nebylo.
Věřte mi, je lehčí se učit než být princeznou.

O

O

Ta,
Která za noci,
Přijde se světlem
Pouze ta a žádná jiná
Bude královnou
O

O

  Ludykardie z Nessu otevřela dveře svého pokoje.Samozřejmě to byl v hostinci tohoto druhu holý nesmysl.Ani ona sama,by pravděpodobně důvod svého počínání racionálně nevysvětlila.Prostě slyšela zaklepání a otevřela.Dovnitř vklouzla postava v drahém tmavém plášti.Postavila se doprostřed pokoje a shodila kápi z hlavy.Při spatření zakuklencovy tváře zalapala po dechu. „Vy?“Pak se pokusila o něco jako neobratnou poklonu. Druhá žena k ní však rychle přispěchala(neboť tajemná postava byla skutečně žena).Uchopila ji za paže, aby jí zabránila vykonat formální poklonu. Drahá dcero! Drahá Ludykardie! Osobně jsem Vás chvátala ujistit o své náklonnosti.“Ludykardie byla ohromená. „Vážně!?Totiž Veličenstvo promine,ale Thrasyllus říkal,že…“Královna Ludykardii skočila do řeči.  „Má milá Thrasyllus je jako všichni muži poněkud hysterický co se ženění týče.A také přesto,že je můj syn,můj velmi milovaný syn,nechápe ženské myšlení.“Královna věnovala mladé ženě naproti laskavý úsměv. „Není sto pochopit ženskou psychiku.Žena ženě vždy rozumí.my se vždy dohodneme.Nemám pravdu,drahá?“Ludykardie horlivě kývla. „Jistě,jistě.“Královna uchopila Ludykardii za bradu.Otočila její tvář tak,aby si hleděly do očí. „Chci jen štěstí svého syna.On Vás miluje.Všechno co dělám,dělám pro něho.Musíte to pochopit.Jděte za světlem.Rozumíte?“Ludykardie opět kývla. „Přišla jsem Vás ujistit,že se nemáte čeho bát.Beze strachu zítra v noci vykročte na Hydřin most.Hlavně jděte za světlem.Počínejte si statečně.Jste budoucí královna!Já Vás pak uvítám jako drahou dceru a manželku mého syna.“Ludykardie nemohla uvěřit svým uším. „Takže se mohu spolehnout…“ „Jistě,drahoušku.“Ludykardii úlevou vyhrkly slzy z očí.Začala líbat královniny ruce. „Děkuji,děkuji…matko!“Královna se zdála být skutečně dojata. „Sbohem dítě. Zachovejte mé instrukce. Nezapomeňte! Dělám to pro svého syna.“Pak za ní zapadly dveře.Obě ženy zapomněly na dívku,která v pokoji poklízela krb.Při tak vznešené návštěvě,vklouzla pod stůl. Ludykardie na ní v rozrušení zapomněla.Dívka vyslechla každé slovo.Vytratila se z pokoje velmi tiše. Ludykardii právě nadnášela obrovská vlna štěstí a euforie.Vůbec si jí nevšimla.Bylo vlastně dobře,že poznala takové štěstí,protože následující noci při přechodu Hydřina mostu zemřela. Dívka si všechno co vyslechla schovaná pod stolem, nechala pro sebe. 

Maven právě hrabala v cestovní brašně,když zaslechla zaklepání. Očima dala znamení svému poskoku Metlovi, aby otevřel. Na prahu stál uctivě skloněný krčmář. Byl všecek unesen ze svých nových, nepochybně velmi urozených a bohatých klientů. „Pojď dál dobrý muži.Vezmi zde místo.“Krčmář v oparu vlastní důležitosti doklopýtal k nabízené židli. „Vzácná paní…čest pro můj podnik tak obrovská je…“ Maven vznešeným gestem utla jeho tirádu.dalšími okázalými pohyby nalila do vzácných Dernetských číší ještě vzácnější víno z Laicu. „Napij se zde můj příteli.Ráda bych vyslechla několik novinek z Tvého krásného města. Připadáš mi k tomu jako osoba nejvýše vhodná.Muž na svém místě jako ty,určitě ví jak pobavit dámu, která je dlouho na cestách.“Nebohý hospodský už zcela uvázl v tenatech jejího šarmu. „Jistě,jistě.Zajímá Tě Hydřin most.Jako všechny.“Maven se podařilo zapýřit  jakože rozpaky.Sklopila cudně víčka, mávla řasami a hláskem malé holčičky řekla: „Já vím,že se to příliš nehodí,vzhledem k těm strašným událostem. Ale už jsem tak dlouho na cestách. Dobrý příběh by mne opravdu zaujal.Tady-pozornost za ochotu.“Při posledních slovech položila na stůl zlaťák.Hospodskému zasvítily oči.Otcovským gestem ji chlácholivě poťapkal po ruce. „Jak je ctěná libost.Dáma se nemá zač stydět.Kde mám začít?“ „Vyprávěj o Ludykardiině přechodu Hydřího mostu, píšu historické příběhy a tenhle by se mohl stát legendou.“ „Ano,ano.Tak tedy Ludykardie přijela do Krantzu.Ubytovala se tady u mě.Přímo v tomto pokoji.“Důležitě zakýval hlavou. „Jednou bude slavný.Pokoj Hydří nevěsty!To by mohlo táhnout,ne?“ „Turisty by to mohlo zajímat.“Neutrálním hlasem pronesla Maven. „Že jo!No tak teda ubytovala se u mě.Byla vopravdicky krásná.Taková,jako vopravdová princezna, jestli mi rozumíte.Ty zlatý vlasy,zářivě modrý voči. Nikdá, nikdá sem neviděl něco tak krásnýho. Tu noc měla zářivě bílý šaty, vyšívaný perlama i stříbrem,úplně to odráželo tmu.Nejkrásnější nevěsta co sem kdy viděl. A já,jich už viděl! Nesla malou stříbrnou lucernu, zářila jako hvězda. Došla až za půlku toho proklatýho mostu. Mysleli jsme,že už je to v suchu. Dokázala to! Aspoň jsem si to myslel. Potom…“Krčmář se napil, aby si dodal kuráž. Maven s Metlou ani nedýchali. Potom to bylo jako dycky.Zvedla se úzká vlna vysoko, a spláchla jí dolů. Jako všechny před i po ní.Takový spíš sloup vody.Říkají tomu Hydra, ale vlastně nikdo neví co to je. Ať je to,co je to. Ludykardiin hlas zpívá, stříbrnými zvonky pod Šavlí stejně jako všechny ostatní. Taková škoda. Taková dáma a tak strašnej konec. Jo,jo,škoda,škoda.“Mužík vytáhnul kapesník,mocně do něj zatroubil.Maven přemýšlela. „Co ty ostatní?“ „Jo tak to byly Adiana z Llenwynu a Chaire z Denteru. Vobě moc hezký.Ale žádná jako paní z Nessu. Jo,jo.Žádná.“ „Zase to proběhlo stejně?“ptala se Maven.“Na chlup milostivá paní.Na chlup.Chudáci holky, máma se s nima piplá a potom puff!!!Spláchne je to  a jsou pryč!“ „To máte pravdu krčmáři, nikdo si nezaslouží takový konec.Ještě otázečku. Proč všechny šly se světlem? Šly přece se světlem,ne?“  „No jasný.To je ta podmínka. Musí přejít most. Ozářit nádvoří Šavle, dát tak princi na vědomí, že už jsou tam.“ „Nádvoří Šavle?“ „On je to spíš takovej jakoby dvorek.Sou tam Nordové.“ „Nordové?“ nevěřila Maven vlastním uším. „Ty válečníci,dyť víte. Sou rozlezlí všude kolem. Hlídaj palác, prince, prostě všechno. Choděj městem, chlastaj, dělaj akorát bordel. Pakáž jedna!“Hospodský si uplivl. „Tak děkuji za milou společnost.“Vyprovodila Maven chlapíka.Ten se rozloučil s mnohými poklonami. „To zírám.Úplně Ti zobal z ruky. Kdo by to byl do tebe řek?“Metla sebou hodil na pohovku. Maven na něj vrhla ošklivý pohled. „Všiml sis?Všechno druhé a třetí dcery.Rodinám se ulevilo. Nemusí obstarávat věno. Všechno dívky, na kterých nikomu v podstatě nezáleží.“ „Jako ty.“ „Jako já. Ženu pro prince bych hledala mezi dědičkami.Celé to smrdí.“ „Nediv se.Nordů je plný město.“Ušklíbl se Metla. „Hm.To je další záhada. Nordové vždycky vítězí. Pomalu tady ovládají úplně všechno. Nikdy neprohrávají. Tak proč, tu jsou jenom jako stráž?“ptala se. Metla vstal, půvabně. Všechny jeho pohyby vždy byly půvab sám. Zabíjel taky půvabně.Tvrdil,že všechno musí mít styl. Samozřejmě vraždil velmi výkonně, jinak by ho Maven nepotřebovala. Ohrnul rty. „Jdu se proskočit městem. Neocenila ´s můj vtip.“ „Jdi. Rozhlídni se tu. Brzy se vrať. Žádný malér, nechci na sebe upozorňovat. Jsi jako dítě, tvoje vtipy znám nazpaměť.“Věnoval jí promyšleně přehnanou úklonu. „Jako vždy krásná i krutá zároveň. Přesto Tě miluji!Ach!“Nad jeho divadelním výkonem protočila Maven oči v sloup. „Ty bys miloval spíš nějakýho Norda, kdybys konečně nějakýho přesvědčil, aby s Tebou vlezl do postele. Až půjdeš okolo hostinskýho, tak mu řekni ať mi sem pošle nějakou holku s vodou.Chci spláchnout prach z cesty.“Cítila únavu, rozmrzelost a potřebu konečně být sama. Metla konečně vypadnul. Mohla v klidu přemýšlet. „Ludykardie,Ludykardie“vzdychla si Maven pro sebe. „Co Tě to jen napadlo? Proč? Měla ´s přece úplně jinou strategii.Tak proč ta změna! Že by Thrasyllus? Nerozumím tomu! Ale já nato přídu. To se spolehni.“Doufala v Metlovu schopnost plnit vzorně její úkoly. Na cestě spolu vypracovali plán. Půjde-li vše podle plánu, zítra už budou vědět co a jak.Umyla se a uložila k spánku.

Ráno u snídaně Metla oznámil vše, co se minulou noc dozvěděl. „Jo a je to zařízený. Jen jsem zvědavej jak ochočíš toho Norda. Jmenuje se Yordas. Kapitán Yordas.“ Maven si mazala toust. „Jaký je?“ „ Jakej asi? Jako všichni. Velkej, blonďatej a vousatej. Říká se,že i  jeho chlapi se ho bojej. Asi je vzteklej. Měla by sis dát pozor.“ Metla si pořádně loknul čaje. „Ale nech toho. Prostě mu nabídnu peníze. Buď to vyjde,a nebo ne. Pak sice nevím co udělám. Na něco přijdu. Hlavně buď v klidu.“Snažila se ho uklidnit. „Stejně bychom ho měli zabít.“Metlovi nechutnala snídaně. „Potřebujeme ho živýho.Už jsem ti to říkala. Mrtvý je nám na nic.“nasadila trpělivý tón,ačkoli se v duchu znuděně ušklíbla.

Později odpoledne, téhož dne čekala Maven v domě pochybné pověsti na smluvenou schůzku. Metla stál v tmavém rohu pokoje.Věděla,že jej úplně neuklidnila. Doufala však v jeho disciplínu. Napětí v místnosti stoupalo. Cítila jak má nervy zjitřené a svaly připravené k pohybu. Nenápadně zkontrolovala zbraně. Když zjistila, že je vše na svém místě, obrátila svůj pohled k oknu. Uklidňovala se výhledem na Krantz .Město vystavěli v dávných dobách na skalách nad mořem. Mělo tvar půlměsíce. Shodou okolností teď viděla cíp, kde se rozkládal palác. V nejužším výběžku stála Šavle. Věž, kterou podle pověsti vybudoval král, žárlivý na krásu své ženy. Na úzkém útesu postavil vysokou věž, do které jí zavřel. Věž s palácem spojoval jen úzký kamenný můstek. Můstek sám, byl docela půvabný oblouk.V záři odpoledního slunce vypadal přátelsky. Podle pověsti, věž vystavěli dutou. Vyprávělo se, že po schodech může člověk sestoupit až k základům Šavle. Pokud skutečně miluje toho, kdo zemřel pod Šavlí, zjeví se mu jeho duch. Tam prý ostatně také skonal bláznivý král, když královna, která už nemohla dál snášet svou samotu, ukončila svůj život skokem z věže. Čekal na ní dlouho, chtěl aby mu odpustila. Čekal tak dlouho až zkameněl. Další legenda pravila, že hlasy zemřelých pod Šavlí šveholí ve vlnách tříštících se o věž. Maven by to samozřejmě odmávla jako dojemné povídačky pro děti. Nebýt těch nešťastných událostí z poslední doby. Rozhodla se to vypátrat. Teď čekala na někoho, kdo by jí v tom mohl pomoci. Dveře rozrazil největší Nord jakého kdy viděla. Kdyby neměla s Nordy co do činění už předtím ,určitě by strachy zkoprněla. Takhle zachovala chladnou hlavu a vykročila mu vstříc. Zdravím kapitáne. Jsem Maven. Byla jsem to já kdo žádal tuto schůzku. Posadíte se?“ Mávla směrem k židli, ale sama zůstala stát. Stál uprostřed pokoje s hlavou trochu na stranu. Viděl před sebou ženu, která už nebyla dívka, ale nebyla také stará. Vlasy černé jako hřích. Měla vysokou postavu zaoblenou na těch správných místech, oči šikmé a zelené, úplně kočičí. Nebezpečná. Sakra nebezpečná, tahle umí s člověkem zatočit. Bohatá. Když se pohnula,Yordas slyšel cinkot peněz. „Co mi chcete?Na rovinu. Nemám zájem o hrátky s paničkami.“Byl neomalený schválně, čekal jak zareaguje. Nemýlil se.V očích měla smrt. Jeho smrt. Divoká kočka. Toto místo je jen pro utajení. „Nemám zájem na hrátkách s mužem vašeho typu. Já jsem malířka, mám tu práci. A vy nikoho nepřekvapíte když sem vejdete.U vojáků je to normální.Takže tolik k vysvětlení.“ „Hm.Co tedy chcete když ne, jak jste to nazvala hrátky?!“Yordas jí věnoval mírně nestoudný pohled. Maven se ho rozhodla ignorovat. „Hledám spojence. Proti  ní. Chci přes most. Pomůžete mi?“  „Ne.“ Yordas zakroutil hlavou.Jak se obával byla blázen. Nebo o tom do čeho se pouštěla neměla ani ponětí. „Nemáte tušení o čem to tu mluvíte. Myslíte si, že je to tak jednoduché? Myslíte si, že tu se svými muži hniju dobrovolně? Ne. Ne,ale umím zhodnotit situaci a vím kdy je beznadějná. Tohle město by bylo moje za den. Proč to neudělám? Protože je tu ona.“Yordas kývl směrem k paláci. „Přestože jste mne hned na začátku několikrát urazila, máte to divný způsob získávání spojenců, věnuji Vám vysvětlení. Ona má moc. Thrasyllus se před ní schoval do věže. Nějak to zvládá. Nevím jak, možná to zdědil po ní. Jedno Vám, ale řeknu nemáte šanci. Vím, že starý král se jí pokusil zastavit. Zbavila se ho takhle!“Yordas luskl prsty.Nadechl se a dodal: „Jděte si po tom mostě, když chcete, ale mě dejte pokoj. Nemůžu ani říct, že by mě nějak zvlášť těšilo. Takže sbohem.“S těmito slovy vypochodoval z místnosti.Po jeho odchodu nastalo ticho. Metla se ušklíbl: „To se ti povedlo! Vážně jsi šarmantnost sama. Mohla sis to odpustit .Co teď?Odjedeme?“ „Nech toho .On by s námi stejně nešel. Má k ní respekt.V životě bych nevěřila ve zkrocení Norda. Samozřejmě zůstáváme. Chci tomu přijít na kloub.“Cesta městem proběhla v klidu.Oba přemýšleli.

Teprve v pokoji v hostinci se Metla zeptal: „Co budeš dělat? Ty žádnou moc nemáš.“ Maven si povzdychla: „Já vím.“ Pak seděli chvíli mlčky. Vyrušilo je až zaklepání služebného děvčete. Děvče začalo nosit vodu do koupele a poklízet pokoj .Maven si jí nevšímala. Mluvila k  Metlovi: „Víš,měla jsem sen. Ne,nesměj.Ty trdlo! Zdálo se mi o Ludykardii. Zpívala zvláštní písničku a pak mi dala prsten.Byl to had,který požírá sám sebe. To musí něco znamenat. Potřebovala bych se dostat do Královské knihovny.“ „Potřebovala bys doktora.“Poškleboval se Metla. „Jsi idiot, vůbec to nechápeš. Radši vypadni než tě zabiju.“ Maven  se odvrátila. Metla tančil pokojem. „Odcházím. Jdu pro doktora. Nebezpečný blázen.“Zmizel za jekotu: „Pomoc,pomoc“,který si zvolil za svůj momentální refrén. Děvče začalo Maven rozvazovat šaty: „Paní,Vy jste znala paní Ludykardii?“ „Ano.Byly jsme přítelkyně. Proč se ptáš?“Děvče rozpačitě pokračovalo: „No víte,já jsme jí tu noc předtím posluhovala. A tak,když za ní přišla královna, tak já…“Maven,která zatím vlezla do vany a začala se mydlit upustila mýdlo do vody.

            „ Královna tu byla?! Tu noc před tím?!“ „No ano. Ona měla plášť s kapucí moc hezkej, vona jí votevřela…““ Počkej.“ Maven vylezla z vany. „ Pojď sem. Tak. Teď mi všechno řekni. I maličkosti. Já se zatím obleču. Jak se jmenuješ?“ „ Jorkilla, paní.“ „ Tak Jorkillo, spusť.“ Jorkilla spustila. Řekla slovo od slova co té noci slyšela. Nakonec předvedla, kterak se schovala pod stolem. Maven už byla kompletně oblečená. „Řekla ´s to někomu?“ „Ne,  paní. Jenom …“ Děvče se rozpačitě odmlčelo. Maven k ní přistoupila.“ Podívej se mi do očí. Tohle cos mi pověděla je důležité, moc důležité. Může to být i nebezpečné. Kdo to ještě ví?“ Jorkilla polkla slzy “ Danitto. Můj snoubenec. Chceme se brát . On by nikdy… Nikomu to nepoví.“  Jorkilla plakala. Druhá žena s ní zacloumala.“ Nech toho! Svlíkni se. Vlez si do vody po mě. Není to nic moc, ale dělej, nemáme moc času. Jestli se nepletu, tak ten tvůj Danitto právě zpívá v paláci. Tvoje štěstí, žes tak dlouho mlčela. Tohle si oblečeš, já jdu najít Metlu“ S těmi slovy hodila po vyděšené Jorkille balík oblečení, které vyhrabala během proslovu ze svých zavazadel. „ Pán, pan Metla tu asi nebude. Říkal, že jde pryč přece..“ Dovolila si upozornit Jorkilla.  „ Jo. Ten určitě. Půjde někam bez jídla a pití.“ Odfrkla Maven. „ Ty nikam. Zůstaneš v pokoji.“ Jorkilla zavřela dveře. Maven seběhla schody. Pak se nadýchla a vznešeně  vstoupila do hospody. Přisedla k Metlovi. Nevzrušeným hlasem mu sdělila nejnovější informace. Dávala pozor, jestli je někdo neposlouchá. Muselo to vypadat , jako když dává svému poskokovi instrukce.“ Pojedete k Bredekovi. Ať ji zaveze do Haidenachu. Nejdřív jdi sehnat koně. Bylo by divné kdy by z našich nějaký chyběl. Kdyby něco, tak je to Lanette, moje neteř. Bredekovi připomeň, jeho dluh, aby ho nenapadli nějaké blbiny.“ Metla hvízdnul. „ No ne. Karta se obrací. Už bylo na čase. Zůstaneš s ní nahoře?“ Místo odpovědi kývla. Pak pyšně odkráčela. Jakmile byla z dohledu, vyběhla schody. V pokoji čekala Jorkilla navlečená do Lanettiných šatů. Maven se na ni povzbudivě usmála. „ tohle by dárek pro moji neteř. Nevadí. Koupím jí něco jiného. Štěstí, že ti padnou. Sedni si. Upravím ti vlasy. Mimochodem jmenuješ se Lanetta z Haidenachu, tvůj otec je Haulo z Haidenachu.“ Česala Jorkilliny vlasy. Přitom neustále dávala dívce rady, ohledně vystupování i řeči. Vyndala pergamen. Zručně vyrobila cestovní doklad Lanetty z Haidenachu. Měla ho už připravený, když Jorkilla řekla:“ Co když se mýlíte? Co když Danitto nemluvil? Řekla jsem mu to jen chvilku před tím, než jsem šla k vám.“ Maven si povzdechla. Uklidila psací náčiní. „ Nikdo nebude víc rád než já, to mi věř. Mám, ale na tyhle věci čuch. A ten mi radí k opatrnosti.“ Podala pergamen dívce. „ Tohle si schovej. Bude  to tvůj cestovní doklad. V Haidenachu o tebe bude dobře postaráno. Slibuji.“ Usmála se , aby Jorkille dodala odvahu. Úsměv ji rychle přešel. Oknem viděla oddíl Nordů, jak prohledává dvůr. „ Sakra! Nordové! Už jsou tady!“ Jorkilla strachy zbledla. Oči měla obrovské. „ Co budeme dělat?!“ „Nic,“sykla Maven. „ Budeš tu sedět s rovnými zády. Necháš mluvit mě. Šlechtické dívky tvého věku obvykle stejně moc nemluví.“ „Co když mě poznají?“ zakvílela Jorkilla. Maven se zachechtala.“ To těžko. Hledají služku. Ne vznešenou paní. Když budeš klidně sedět, se sklopenýma očima, nic se nestane.“ Ještě jí přetáhla přes hlavu čelenku se závojem. Pak už jen čekaly. Když se ozvalo zaklepání,  Maven byla již připravena sehrát roli bohaté, nakvašené dámy. „ No?!“ Vyštěkla krajně popuzeným tónem.  V otevřených dveřích, stál přikrčený krčmář s Nordským vojákem. „ Paní,“ spustil krčmář, „ hledáme děvče, Jorkillu. Neviděla jste ji?“ Maven shlédla na krčmáře „ Kdo je Jorkilla? Myslíš si snad, že si tykám s kdejakou hospodskou děvečkou?“ Hospodský by se nejraději propadl do země. „ Ne. Ne. Račte odpustit, paní. Tak jsem to nemyslel . Jorkilla! To děvče co vám nosí vodu. Taky poklízí krb..“ „ Tak tahle holka!“ Vyštěkla. „ No tak ta zmizela, jen co připravila vanu. Nepomohla mi s koupelí. Nic. Kdo ví jestli tu něco neštípla. Vypařila se jak pára.“ Hospodský omluvně kvičel.“ Prosím za prominutí. Vzácní pánové,“ vzhlédl k Nordovi“ na tom trvali, hned všechno napravím. No tak pane!“ Šťouchl do Norda.“ Pojďte, pojďte. Už jste mi způsobili dost starostí…“ Krčmář snaživě šťouchal do Norda, ve snaze co nejdříve ho vystrkat z pokoje. Maven ho bylo skoro líto. Větší starosti jí děla Nord, protože nevypadal na to, že by chtěl odejít. Její obavy se naplnily, když řekl. „ Co ta druhá? Má tu bejt jen jedna, ne? Kdo je to?“ Připravila se k obraně. „ Nic vám po tom není, protože však nechci působit potíže, tak Vám tímto představuji Lanette z Haidenachu, mou neteř. Slyšela, že se zde zdržují a poněvadž projíždí, zastavila se, aby mne pozdravila. To není nic protizákonného, ne?“ „ Samozřejmě, samozřejmě.“ Drmolil krčmář. „ Pojďte pane!“ Nord se, ale ani nehnul. „ Nikdo o ní neví, nikdo ji neviděl, to je divný. Chci se na ní podívat.“ Vykročil k Jorkille a natahoval ruku po  závoji. Byla rozhodnutá vsadit na jednu kartu a to, že Jorkilla zachová klid. Nikdo ji nepozná, to by se vsadila. Ten voják skutečnou Lanettu taky  určitě neviděl. Nechala ho stáhnout závoj. Jorkilla strachy vznešeně bledá, seděla se sklopenými víčky a rovnými zády, jak jí nařídila. Vypadala jako skutečná šlechtična. Maven se rozhodla jednat dřív než nějakou hloupou náhodou  Jorkilla otevře pusu. „ Vy jste kdo?“ S těmi slovy srazila vojákovu ruku. Ten překvapeně hlesl.“ Jak! Kdo?“ „ Vaše jméno,Vy zmetku! To ani nevíte jak se jmenujete?“ Tohle Nord nečekal. Ženy ho respektovaly.Nebyly drzé. Naháněl jim strach. Byl překvapený tak, že odpověděl:“ Ivarr ap Gwerinian“Tuhle zelenookou fúrii, to nezastavilo. „ Takže z klanu Gwerinian, dokonce! Marně uvažuji, jestli jste tak pitomý nebo pouze zabedněný. Toto je Lanette z Haidenachu dcera Clione z Haidenachu za svobodna ap Gwerinian a Haula z Haidenachu. Víte vy osle co jste způsobil? Urazil jste…“ Přerušil ji jiný mužský hlas. „ To by stačilo. Omlouváme se. Jménem celé posádky…“ Yordas dorazil právě včas, aby zachránil svého muže. Tahle ženská ho však nenechala odejít jen tak. „ Kapitáne. Myslím, že jménem všech žen v tomto krásném městě, mohu žádat vybranější chování vašich mužů. Mohou tomu věnovat ten čas, který tráví pěstování kartáčů na psí chlupy na svém obličeji.“ Oba muži sebou trhli. Poněkud dotčeně se dotkli svých obličejů. Yordas se prkenně uklonil. „ Ještě jednou, co nejponíženěji prosím za prominutí. Odcházíme. Pojď Ivarre.“ Chytil Ivarra v podpaží a vyvlekl ho z hostince dřív než dostal další příděl jedovatostí. Před hostincem s ním flákl o zeď. „ Ty idiote! Víš cos málem provedl?!“ Ivarr nechápavě poulil oči.“ Ne!? Ta ženská?…Já nechápu co..?“ Yordas k němu přiblížil obličej. „ Ty sis úplně prochlastal mozek. To ti to nic neříká!? Clione! Clione ap Gwerinian. Ty si vážně pitomec.“ Ivarrovi to konečně došlo. „ Ty chceš říct, že ta holka nahoře je vnučka Jurgase? Jurgase ap Gwerinian našeho krále!?“ „Jo, přesně tak.“Kývl Yordas. „Můžeš být rád, že u toho nebyl ani Jurgas ani Haulo. Byli by schopný ti za to, žes na ní sáh uříznout koule.“ Ivarr se celý klepal. „ No, ale… Nemá doprovod. Jak sem to moh vědět!?“ Yordas se naštval. „ To má u svý tety sedět s doprovodem? Je lepší, když cestuje nenápadně. Ne?“ Ivarr kýval. „ Jo to jo. Hele, ale to by znamenalo, že ta druhá, že ta druhá je…“ Teď zas kývl Yordas.“ Jo. Je to Maven z Haidenachu. Bývalá nevěsta našeho drahého krále. Měl jsem to hned vědět. Takovejch ženskejch zas tolik na světě neběhá.Přiveď koně!“ „ Kam pojedem?“ Yordas zabručel“ do lázní. Necháme si upravit kartáče na psí chlupy. A vostatní taky! A ty, na to dohlídneš!“ Ivarr chápavě kýval. „ Chceš na ní udělat dojem, co? Je to kus.“ Yordas si znechuceně odplivl. „ Ne! Ale zítra se jí musím jít ještě omluvit. Nechci dát tý divoký kočce šanci, aby do mě zaťala ty svý drápy. Je to všechno tvoje vina! A už drž hubu!!“ Ivarr věděl kdy má být zticha. V tichosti pokračovali cestou k lázním.

            V hostinci zatím Jorkilla uctivě poulila oči. „ Maven z Haidenachu! To je.. Já… Nikdo to neví.“ „Správně“ kývla jmenovaná „ a byla bych ráda aby to tak zůstalo.“ Jorkilla to nemínila vzdát.“Ale  vy jste princezna! Jako paní Ludykardie. Mohla jste být královnou! Cestujete tak obyčejně. Bez poct a tak.“ Maven se rozhodla podat Jorkille obsáhlejší vysvětlení. „ Víš, holka já jsem čtvrtá dcera a páté dítě svého otce. V mých kruzích to není žádná extra výhra, ještě kdybych byla syn. A ani to ne, kdybych měla hodně bratrů. Matka mi umřela brzo, vlastně jsem ji nikdy nepoznala. Stejně bych měla chůvu tak jako tak, sestry mi vyprávěly že to nebyl žádný rozdíl.“ „Vážně?“ Jorkilla tomu nemohla uvěřit.“Vážně Jorkillo. Moc dcer znamená hodně věna. Moc synů zase rozdrobení území. Když nejsou draví, aby si vydobyli svoje.“ „ Stejně jako u sedláků?“ Zeptala se Jorkilla. „ Přesně tak. Souhlasila Maven. „ Já byla navíc o hodně mladší. Vlastně o mě ani nestáli. Kdyby si mě neoblíbil můj bratr Haulo bůh ví jak by to se mnou dopadlo. Sestry byly dvě už vdané, samozřejmě politicky výhodně. Ta další zasnoubená už od kolébky. Haulo se oženil když mi bylo 12, ale jeho žena za dva roky zemřela a nechala po sobě dceru. Začala jednání o dalším sňatku… ale Haulo na to kašlal, nezajímalo ho to. Pak začala jednání s Jurgasem. Haulova první žena byla také Nordka, dcera nižšího klanového náčelníka. Při jednáních mě Jurgas uviděl, to už mi bylo14 a jemu asi 40. Oslovil Haula, chtěl mě za ženu. Haulo si ale vzal Clione. Clione si vzala jeho první dceru za vlastní.“ „ Lanette“ vydechla Jorkilla.“ Já myslela, že je paní Clione  její matka!“ Maven se usmála. „ To taky je. Clione dá každému co pro to, když naznačí nějaké nepořádky.“ Jorkilla položila další dotaz. „ A vy?“ „ Jak co já?“ Jorkilla odvážně pokračovala.“ No co vy?“ „ Měla jste být královnou. Copak to jde odmítnout krále? Jak se vůbec odmítá král?“ Maven smutně řekla:“ Špatně. Velice špatně. Většinou to ani nejde. Já měla štěstí.“ Pak byla zticha. Vypadala tak smutně. Jorkilla už se nechtěla dál ptát. Tak seděly mlčky, než přišel Metla. „ Slyšel jsem, že t byl živo?! Zvládly jste to na jedničku!“ pochválil. „ Pojď“ kývl na Jorkillu.“ Bredek vyráží časně. Houfují se za městem. Počkám s tebou než vyjedete.“ Maven pookřála. „ Tady máš“ vytáhla 4 váčky dva větší, dva menší. Větší podala Jorkille.“ Pro tebe. Schovej si to. Nikomu to neukazuj. Zabíjí se pro míň.“ Jeden menší váček dala Metlovi „ To je pro Bredeka. Tenhle mu dáš ty, jako zálohu.“ Poslední malý váček opět podala Jorkille. „ Tenhle poslední mu dáš až dojedete do Haidenachu.“ Pak zamávala pergamenem.“ Dopis pro Clione. Postará se o tebe. Budeš se mít dobře,¨neboj. Všechno dobře dopadne. Sbohem a opatruj se.“ Na rozloučenou Jorkillu objala. Ta plakala . Metla jí nabídnul rámě. Na odchodu se ještě otočil.“ Přijdu až ráno. Dohlídnu aby v pořádku vyrazila.“ „ Jasný.“ Maven jim na rozloučenou mávla a byli pryč.

            Dalšího dne Maven vstala poměrně brzy. Urovnala šaty, ukázala novému děvčeti, které si chce nechat vyprat. Dala si nanosit vodu a konečně si dopřála pořádnou, dlouhou koupel v klidu. Bylo pře obědem, když se vrátil Metla s hlášením.“ Všechno v pořádku. Bredek slíbil, že na ní dá pozor jako na vlastní dceru.“ Maven posměšně zafrkala.“ To doufám, Bredek děti nemá tak neví co mluví. Nerada bych to řešila.“ Metla v rádoby vtipné poznámce okamžitě rozpoznal skrytou hrozbu.“ Ne, on ví co je nám dlužen.Postará se, aby ke komplikacím nedošlo. Ví co by následovalo.“ Chtěl ji uklidnit, jenže ona se nedala.“ Co by následovalo?“ „ Trest. Všichni to víme. Jsme si vědomi toho, že trestáš hrozně. Zbytečně to omíláš.“ Odsekl. Nechtěl hádku, ale už mu lezla na nervy. Maven vytušila jeho pocity. Převedla řeč jinam.“ Není to zvláštní?“ „ Co jako?“ Metla se posadil, kousavost ho ještě neopustila. Maven dělala, že to nevnímá.„Návštěva královny. V noci, tajně. Radí Ludykardii, aby šla za světlem! Oba známe Thrasyllovy instrukce. Mělo to být naopak.“ Metla pokrčil rameny. „ Královna nějakým způsobem zjistila co mají Thrasyllus s Ludykardií v plánu. Hydra možná reaguje na světlo. Od začátku máme tušení, že tu něco smrdí, tak proč ne tohle!“ Přerušilo je zaklepání. Když dovnitř uctivě vešel Yordas, překvapeně na sebe pohlédli. Maven si dopřála malý úsměv, protože si všimla Yordasova upraveného vousu. Rychle se vzpamatovala. „ Kapitáne, jaké překvapení.“ Zavrkala. „ Považoval jsem za svou povinnost přijít se omluvit za naprosto neodpustitelný vpád do vašeho soukromí. Tímto Vám tlumočím omluvu jménem celé Nordské posádky.“ Po tomto proslovu se i maličko uklonil. Maven málem omdlela, tohle by od žádného Norda neočekávala. Rozhodla se být velkorysá. „ Děkuji. Nezbývá než přijmout tak milou, naprosto nečekanou omluvu. Právě budeme obědvat. Smím vás také pozvat?“ Yordas se opět uklonil. „ Rád poobědvám v tak milé společnosti.“ Polichotil. Oběd uplynul v příjemném klidu, prošpikovaném zdvořilostní konverzací. Yordas se stále neměl k odchodu. Maven nabývala čím dál tím většího dojmu, že tady jde o víc než o pouhou formální omluvu. Pohlédla na Metlu. Jediný pohled do jeho tváře ji utvrdil o tom, že si myslí to samé. Po třetí sklence vína toho měla dost. Položila sklenici na stůl, změřila si Yordase pohledem z pod víček  a zeptala se:“Tak o co vám jde kapitáne?“ Yordas neuhnul. „ O to samé o co vám.“ Maven trvala na přesném vyjádření. „ Nerozumím. Sám jste mi sdělil, že se naše názory rozcházejí. Proč ta náhlá změna ?“ Yordas chvíli mlčel.“ Možná jsem potřeboval ujištění o vašem příjmení.“ „ Je pro vás přídomek z Haidenachu, opravdu tak důležitý?“ Yordas kývl. „ Musím vědět, že to dotáhnete do konce., že nezradíte. Že se nezaleknete. Vaše jméno je záruka.Dobrá záruka.“ Zdůraznil. Dívala se na Yordase tvrdým pohledem. Chladným hlasem pravila:“ Stále nechápu. Proč je slovo Maven – malířky, méně závazné než Maven z Haidenachu? Kromě toho Maven z Haidenachu léta neexistuje. Učinila jsem nabídku. Vy jste odmítl. Nyní za mnou přicházíte s nabídkou vy. Musím se, sama sebe ptát proč. Proč ta změna. Napadá mne jen jedna možnost přes své řeči, vás váže loajalita ke královně.tohle je provokace?“ Yordas chladně odpověděl: „ Tohle je urážka!? Řekl jsem vám co si o ní myslím. Pro vaši informaci: Ano byl jsem loajální ke králi. Jí pouze sloužím. Plním pouze rozkazy, doslovně.“ Metla do té doby vůbec nepromluvil. Teď se však vmísil do rozpravy. „ Jak to myslíte? Jaký je v tom pro nás rozdíl?“

            Yordas opovržlivě ohrnul rty.“ No, ne. Pane Metlo, vy a paní Maven, si o sobě asi myslíte, jak jste chytří. Jaký je v tom pro VÁS rozdíl? Tak já vám poskytnu vysvětlení. Rozkaz zněl, abych prohledal hostinec. Na zámek měla být přivedena služebná jménem Jorkilla, toho času děvče pro všechno v této malebné putyce. Nevím proč, nepátral jsem po tom. Hledal jsem tedy služku, nenašel jsem ji, zřejmě utekla, splnil jsem rozkaz, udělal co se po mě chtělo, všichni byli spokojeni. Královna samozřejmě méně.  Nezabýval jsem se tím, abych zjistil kam se to děvče podělo. Proč odešlo? Proč nechalo všechny své věci, včetně úspor schované na místě kde spalo?Dále se nestarám, ani o další záhadu. Záhadné objevení jiného mladého děvčete. Údajně Lanetty neteře zde přítomné dámy. Jsem bratranec Jurgase, viděl jsem Haula i Clione, znal jsem i Gudrun Lanettinu opravdovou matku. Víte co? Byla černovlasá jako Haulo,jako vy.“ Ukázal prstem na Maven. Maven bušilo srdce jako zvon. Byla vážně pitomá. Podcenila toho Norda. Všimla si, že ani Metla není ve své kůži. Yordas pokračoval:“ Na Nordku velmi zvláštní. Proto jsem si to zapamatoval i když jsem ji viděl jako chlapec. Udivila mne tedy místní Lanette. Nejenom, že byla klidná a vzorně klopila oči, ona byla také blondýnka. Neměla doprovod. Sledoval jsem vás dva.“ Pohledl směrem k Metlovi.“ Vím, že odjela s Bredekem. Tuším i kdo byla. Nehodlám s tím nic dělat. Toliko k otázce plnění rozkazů. Teď k dalšímu. Jak jsem prve předeslal, jsem Jurgasův bratranec. Nemá to valný význam. Nordské rody mají hodně dětí. Dělá to ze mne člena klanu, trochu výše postaveného než třeba Ivarr, ale ne o moc. Má to však i výhody. Znám rodinná tajemství. Vím, proč Jurgas vzdal vaši svatbu. Vím i to, jak a proč ho bolí levá paže i levý bok.“ Maven se objala pažemi jako by jí byla zima. Metla vstal. Přistoupil k ní a položil jí paži kolem ramen. Jako ochránce, napadlo Yordase. Bůh ví proč, ho to trochu rozladilo. Maven trochu nepřítomně pronesla:“ Nevěřím. Nevěřím, že by to někomu řekl.“ „ On samozřejmě ne.“ Odpověděl Yordas. Po tom pokračoval.“Jeho osobní stráž ( mimochodem také členové rodiny ) se po návratu v hodovní síni dost poveselila vínem, poté vypověděli velmi podivný příběh. Příběh o tom jak náš ctěný král, považoval za nutné získat jistou mladou dívku jako manželku. Její bratr tomu nebyl nakloněn, příliš velký věkový rozdíl se mu nelíbil. Politika,zůstává však politikou, později tu věc uvážil a rozhodl o výhodnosti takového sňatku.Mít sestru,která je královnou Nordů není k zahození.“ Přitom zamířil pohledem k Maven. Ta hleděla z okna. Pokračoval dál.“ Jenže milý Nordský panovník došel k závěru, že už je ruka v rukávě. Porušil pohostinství hostitelova domu. Vnikl do nevěstiny ložnice, nevěděl, to byla jeho smůla, že dívku vychovávali částečně jako chlapce, uměla se bránit. Měla i jiné podivné návyky.  Například dýku pod polštářem. Takže ovíněný král, místo milostného tokání, byl donucen snášet zuřivý  naprosto oprávněný útok své nevěsty. Shrnuto, zachránil ho dlouholetý vojenský výcvik přesto, podle svých strážců s ní měl co dělat. Většina zranění byla vlevo. Jen náhodou nebyla smrtelná. Utrpěl porážku od dívky, nad to ještě zneuctil hostitelů v dům, taková ostuda! Od nevěsty upustil, měl strach z její odhodlané zuřivosti. Obětoval raději Clione. Konec příběhu. Proto vám věřím. Věřím dívce, která by zabila i krále, jen aby zachránila svoji čest. My Nordové jsem možná divocí, ale vážíme si odvahy a smyslu pro čest. Maven z Haidenachu mohu věřit. Obyčejné Maven tulačce ne.“

            Maven ho už nevnímala. Znovu stála ve svém starém pokoji. Znovu cítila strach a zlost, lepkavou krev všude kolem a na sobě. Překvapené a vyděšené tváře. A nakonec Haulo, který na ní byl pyšný a zároveň se zlobil. To bylo ze strachu, došlo jí konečně. Věděl, že jestli Jurgas zemře takje všechny čeká válka. Válka, kterou by prohráli. Nic by je nezachránilo. Jí, už vůbec ne. Měla štěstí, všichni měli štěstí. Pak ji poslali pryč. Do ústavu pro mladé dámy v Nessu. Jediný kdo tím něco získal byla Clione. Ta získala nejvíc. Možná pro to mě má ráda. Napadlo ji. „ Co prosím?!“ Přinutila se k pozornosti. „ Byla jsem někde  úplně jinde. Promiňte.“ Yordas na ni pohlédl způsobem, který by u kohokoli jiného označila za chápavý. U tohohle Norda si nebyla ničím jistá. „ Řekl jsem: f Tak co uzavřeme to slavné spojenectví?“ Kývla. „ Ano. Myslím, že ano. Ještě zbývají vyřešit podmínky jako u každého jiného obchodu.“ „ No tak to už dohodněte sami. Mě už to nebaví.“ Metla zmizel z pokoje, aby ho už nestačili zavolat zpět. „ Zvláštní chlapík.“ Prohlásil Yordas. „Ano, to je.“ Souhlasila Maven. „ Zpět k obchodu, já chci jen přejít most. Tak, abych se vrátila. Chci jí zničit. To je vše co požaduji. Zbytek bude váš.“ Yordas se zamračil. „ Zbytek?“ „ Všechno co zbude. Palác, město, koruna, pochybuji, že by  o to Thrasyllus stál.“ Čekala co odpoví. „ Přijatelná nabídka. Přijímám.“ Byl by blázen kdyby odmítl, to věděli oba. „ Dohodnuto.“  Souhlasila. „ Teď potřebuji vědět všechno o mostu. Chci také znát přesné znění podmínky.“ Yordas spustil: „ Podmínka je písemně vylepená na každém rohu. Některé letáky se válí určitě i tady v hostinci. Ať vám Metla nějaké donese. Bude lepší, když budete znát přesné znění. Co chcete vědět o mostu?“ Zamyšleně krčila čelo. „ Vím, že tam jsou muži z vaší posádky. Musíte je střídat a dopravovat jim potraviny. Jak to děláte? Jestliže to provádíte na mostě,  proč na vás neútočí?“ „ Chodíme ve dne. Ve dne neútočí, jen v noci. Několikrát jsem provedl výměnu i v noci. Jenže potichu a potmě. Pak jsme od toho upustili. Nač plýtvat muži? Bylo to zbytečně riskantní.“ Přimhouřila oči. „ Chápu. Co nechápu je, proč všechny svítily?“ Yordas opřel lokty o stůl. „ Taky to nechápu. Jediná šance je přejít potichu a po tmě. Ony všechny zářily jako bláznivé světlušky. Vím, že mě udivilo, proč na sebe tak upozorňují? Nechápal jsem to tehdy a  ani dnes.“ „ Jaké to je?“ Ptala se zvědavě Maven. „Jaké je co?“ „Přejít přes ten most?“ Yordas položil ruce dlaněmi dolů. „ Než zemřel král nijaké. Po tom s ním něco provedla. Nerozumím tomu. Je to však určitě její dílo. Sálá z toho místa nenávist. Když jdu po mostě teď, přímo cítím jak ta odporná věc dole  čeří vodu. Slyším ty hlasy. Samozřejmě se bojím.  Všichni se bojí. Nejsem blázen, abych necítil strach, když je důvod.“ „ Pochopitelně.“ Přisvědčila Maven.

Yordas jí věnoval zamyšlený pohled. „ Mám dotaz. Máte nějakou moc? Myslím tím magickou moc.“ „ Ne.“ Zalhala přesvědčivě.“ „ Nemám žádnou, jak vy to nazýváte magickou moc. Ona má velkou?“ Pokrčil rameny. „ Nevím. Jediné co vím je, že zabila krále. Zbavila se ho když jí hodlal přistříhnout křídla. Odhodlala se k tomu pozdě. Pro něj určitě. V Šavli měl knihovnu. Rád se tam uklízel, měl tam klid. Chodil tam ve dne v noci.  Tehdy to bylo normální, nebylo to nebezpečné. Dostala ho, když šel v noc do knihovny. Zemřel na mostě.“  Maven pochopila, že měl starého pána rád. „ Hydra?“ ptala se Maven. „ Ne.“ Vzdychnul. „ Zemřel hrůzou. Ona to pochopitelně zapírá. Prý srdce.“ Pohrdavě syknul. „ To určitě. Ne. Stalo se to po tom, co se pohádali kvůli Thrasyllovi. Král přišel na to, jaký nezdravý cit, přímo vášeň  cítí královna ke svému synovi. Thrasyllus utekl, odejel před ní pryč. Před tím šel za otcem, svěřil se mu jak ho pronásleduje. Otec ho poslal do Nessu. Král nebyl hloupý. Určitě si toho všiml už dřív. Hrozně zuřila když Thrasyllus odjel. Měla být vykázána do hor. Nedošlo k tomu. Král zemřel dřív než vydal rozkazy. Rozhodně velmi příhodně.“ „ To ano.“ Souhlasila. „ Pro ní ano. Měl jste krále rád, proč jste se ptal jestli mám moc?“ Yordas ji provrtával pohledem. „ Protože vím, čím jste se živila. Ona by nebyla první co si hraje s magií a dělá problémy. Odstranění takovýchto osob, byla vaše specializace. Zajímalo mne pouze zda na ní máte kontrakt . A také zda máte nadání. To je všechno.“ Maven z něj začínala být nervózní. Nebyl hloupý. Informace měl překvapivě přesné. Rozhodla se, že nebude lhát. Nechtěla začínat spolupráci ve lži. Ostatně by na to stejně přišel. Úplnou pravdu mu však také říct nemohla, protože si jí nebyla úplně jistá. Řekne mu jenom něco. Měla dost práce a nehodlala řešit nepříjemnosti. Odpověděla diplomaticky: „ Vaše informace sedí, naprosto skvěle. Pokud nějakou moc nebo nadání mám, tak ji používám nevědomě. Spíše se považuji za historičku. Hrabu v knihovně tak dlouho až získám návod jak na to. Nebývá to nikdy jednoduché. Metla mi hodně pomáhá, spolu dotáhneme vždycky plán do konce.“ Yordas souhlasně pohnul hlavou. „ Slyšel jsem. Jste velmi výkonní. A také drazí.“ Maven pokrčila nos. „ Máme plnou úspěšnost. Ve všech zakázkách. Kvalita něco stojí. To platí o všem. Ostatně Nordští žoldnéři také nejsou zrovna levní.“ „ To nejsou. Pravdou zůstává, že vašeho honoráře zdaleka nedosahujeme. Maven po něm loupla očima. „ Nebezpečná práce je drahá. Stojíme opravdu víc než Nordská jednotka. Kvalita nad kvantitu. Nechme toho, proč vás tolik zajímají finance?“ „ Protože mě zajímá kdo si vás najal.“ Přemýšlivě opáčil Yordas. „ Zajímá mne kdo si to může dovolit.“ „Kapitáne, kapitáne.“ Smála se Maven. „ Nelžete, pouze pátráte po sokovi. Uzavřeli jsme spolu dohodu. Vy si ale nejste jist, chcete vědět s kým máte ještě počítat. A s kým byste se případně dělil. Uklidním vás. Jsme pouze my dva. Tady pracuji kvůli Ludykardii, byla to má velmi dobrá přítelkyně. Příště se ptejte rovnou, zkrátíme tak čas planých řečí. Jak jste sám řekl, můj čas je velmi drahý.“ Yordas pochopil a měl se k odchodu. Přece jen však dodal. „Jsme tedy spojenci. Počítám s tím. Znám vaší práci.Ráda hrajete hry. Varuji vás, ne se mnou. Se mnou jednejte na rovinu. Zklamete – li zemřete.“ „ Nashledanou. A nápodobně.“ Rozloučila se Maven. Neměla v plánu ho podvést. Ani by jí to neprošlo. Asi. Možná, kdyby se snažila… Zavrtěla hlavou. Ne. Ne. Žádné blbosti, není čas. Navíc není hloupý, je skutečně nebezpečný. Nepochybovala, že by ji skutečně zabil. Nebo by se o to aspoň pokusil. Ne, ne. Lítostivě si zakázala hru a mohlo by to být tak vzrušující. Ach jo, bavit se tedy bude jindy. Smutně si povzdechla. Co se dá dělat. Jednou je pracující žena a práce má přednost. Začala se probírat svými poznámkami, zapsala si i to co řekl hostinský. Vytáhla si i  „ Historii vládnoucího rodu Krantzského“. Pracovala dokud nepřišel Metla, který přinesl i zadní úkolu pro nevěsty. Pracovali spolu tak dlouho a tak automaticky předvídali své potřeby. Když skončili s prací, byl pomalu čas k večeři. Při jídle se Metla zeptal. „ No?“ Maven tenhle dotaz čekala už od doby co přišel. Chtěla ho trošku napínat. Udělala nechápavý obličej. „ CO, no?“ Obrátil oči v sloup. „ Jak, co no? No jak to dopadlo? On není na hraní viď?“ „ Nevím , proč bych si s ním měla hrát. Uzavřeli jsme spojenectví, to ´s tady ještě byl. Co zas máš?“ Naštval ji, uměl to velmi dobře. Metla se spokojeně uculil. „Chci vědět, jaký na tebe udělal ten chlap dojem. Líbí se ti!“ Práskla vztekle do stolu. „ Aha, tak tohle tě zajímá co?“ Metla a jeho oblíbené postelové prasárničky. „ Zklamu tě, nic nebude. Máme plno práce. Krom toho mě Nordové nelákají. To víš, nemáme prostě stejné chutě. Budeš se prostě muset, víc zajímat o práci. Rozptýlení si necháš na potom, ty starý zvrhlíku!“ „ Vždycky když jsi neukojená, tak jsi hrozně protivná.“ Konstatoval Metla jedovatě.  Teď, Maven vážně vybuchla. „ Ty jsi vážně blbec! Víš co, vypadni!“ „Je to pravda,co? Pro pravdu se lidi perou drahoušku.“ Ryl dál. Jenže touž se pro jistotu zvedl od stolu a teď opatrně mířil ke dveřím. Bylo to bezpečnější. Sahal po klice když mu řekla: „ Hele,pojď sem. Nedělej kraviny a dojez to.“ Rád uposlechl dokud to bylo teplé. Přesto si však neodpustil poznámku. „ tys mi to otrávila?“ „ Nech toho,“ broukla. „Víš co se mě zeptal? Chtěl vědět, zda  a jak velkou mám magickou sílu. Dobrý, ne?“ Metlovi málem zaskočilo. „ Řekla ´s mu to ?“ „ Neryj, dohromady není co mu říct.“ Kroutil vidličkou v ruce. „ Není jo? Kecáš. Oba dobře víme, že se tehdy v Dwintu něco stalo. Kdybys nic neměla bylo by po tobě. To je  víc než jasný.“ Mávla rukou.„ V Ddwintu s´mě zachránil ty. Si moje protivný štěstí. Kdybych něco měla, Mikoláo by to poznal. Dá se to vycítit. Alespoň o tom všichni čárymůrové pořád melou.“ Metla nesouhlasně zavtěl hlavou. „ Já jim to nevěřím. Já u toho byl. Sebe klamat můžeš, vím co vím, bez nadání nejsi. Zaříkadla by ti nefungovala, artefakty by tě neposlouchaly. Ne. Mě neoblafneš, máš moc. Jinak bys tehdy nepřežila. Mikoláo by tě zabil. Podcenil tě. Podle mě nic necítí,jen odhadujou soupeře jako u  každýho jinýho souboje. Tomu Nordovi ´s  to měla říct“ Maven vzdychla. „ Dobře, až bude vhodná příležitost tak mu to řeknu, slibuju.“ Metla nasadil spokojený výraz. „Dobře, jdu ven.Už jdeš spát?“ „ Jo, jsem unavená. Půjdu si brzo lehnout, ty to nepřeháněj ať něco nechytíš.“ Pohrdavě zafrkal. „ Tak leda rýmu. Tady k ulovení stejně nic není. Tohle město nemá žádnou úroveň. Místní jsou zaprděný, jenom chlastaji a Nordové smrdí všude v lepších  pajzlech. Věřila bys tomu, že ani v místním bordelu nenarazíš na ňákou exotiku? Nordové jsou nenáročný a tak se tu nikdo nesnaží. Veškerá péče o náročné klienty jako jsem já nikde. Jen nuda, nuda. Nordové! Chm! Vylezou ze sněhu a chtěj se množit. Zvířata! Děs! Děs! Děs!“ Maven ho znala za vhodné ho politovat. „ Chudáčku! Ale všechno zlé, je pro něco dobré. Nic nebude rozptylovat tvou pozornost, taky fajn, ne?“ Otráveně na ni pohledl. „ Fakt dík, mami. Za tu péči. Jestli chceš mít takhle nejapný připomínky, tak bude asi nejlepší když sklapneš a zalehneš. To by mi vážně chybělo, přijímat rady od ucha jako jsi ty.“ „ Dobrou noc! Hezky si odpočiň v tvém věku je odpočinek důležitý“ Popřála mu sladce. Tentokrát mu došla munice, tak se jen spokojil s efektním odchodem spojeným s dramatickým prásknutím dveřmi. Maven počkala až nová služebná poklidí po večeři, připravila s do postele, jenže pak ji napadlo, že by si mohla projít ještě nějaké podrobnosti. Začala v posteli přebírat a pročítat své poznámky. Ani si neuvědomila jak moc chce vlastně spát,. Probudila se až ráno hlavu plnou zvláštní melodie a slov. Podvědomě začala zapisovat slova té zvláštní písně. Zněly:

Ona i ono jedno jsou,

Zničíš – li jednu obě zůstanou  

 

Text By Ayaki